Enigma
Obraz 1.
2. světová válka kolem
roku, Němci okupují Francii. Dva mladí kamarádi Hans a Karl slouží ve
velitelském stanu jako radisté.
Hans: (nese černý kufřík, pokládá ho na stůl, mluví
k publiku):
Rok na frontě. Celý rok z domova bojovat ve
válce - teda, já jako nebojuji, sloužím jako radista polního maršála říšské armády.
Naštěstí! Protože neumím střílet, natož řídit tank nebo pilotovat letadlo.
Jednou mě pustili k džípu, a dopadlo to tak, že mě velitel výcviku seřval,
že povel pro válení sudů platí pouze pro vojáky a ne pro auta. Je to tu na
zbláznění. Furt samé válčení a dobývání, vojna, poplachy, rozcvičky, nálety,
střílení, ŽÁDNÉ HOLKY A VŮBEC ŽÁDNÁ ZÁBAVA! (rozhlídne se)
Nezlobte se na mě, ale náš milovaný vůdce je blbec! (ohlídne se, přijde k jednomu divákovi)
No není to snad blbec? JE! Ale to se nesmí říkat!
Zatím…
(Jde ke stolu)
Jo, já říkal, že jsem radista. Ty asi nevíš, co to
znamená. To je, voják obsluhující rádiové přístroje, přijímá depeše a tak
podobně. Jenomže já s kamarádem máme extra fušku. Náš úkol je obsluhovat
Enigmu. To ti asi taky nic neříká, co? Neboj, já ti to povím.
Důmyslné přenosné zařízení na šifrování a dešifrování
vojenských depeší. Německý vynález! Ale já, se svým kamarádem Karlem, našel důmyslnější
způsob využití!
(Popisuje) Provedl
jsem v Enigmě nějaké drobné úpravy a propojil jsem složitým postupem její klávesnici
s telegrafními dráty, přes „ÜßB“ drát a napojili jsme se na Paříž! A dokážeme
jim napsat na ústřední telegrafní stanici. Přesně tak! Dobrá vychytávka, ale na
co? Abychom se dozvěděli plány francouzského odboje? Ne!
Karl: (Přichází
se slovníkem)
To abychom si mohli „čatovat“ s Francouzkami
které pracují jako telegrafní spojovatelky! „Čatovat“ – to je nové slovo pro
písemnou konverzaci přes telegraf a vymyslel jsem ho já!
Hans:
Velice
vtipné ale to jsem byl já Karle!
Karl:
Hansi, byl jsem to já.
Hans:
Ne ne ne,
Já to byl (podtrhnutý text
značí hranici skákání do řeči druhému)
Karl:
JÁ
TO BYL! Ty jsi akorát čekal, až to všechno vymyslím, víš!
Hans: (Směje
se)
Opravdu! A komu se povedlo spojit Enigmu s
Telegrafem?
Karl:
Dobře to si udělal ty, ale já sehnal francouzský slovník!
Hans:
Dobře no… Co je? Potřebuješ něco?
Karl:
No – no tak mi uvolni místo!
Hans:
Prosím? A proč jako?
Karl:
Jsem domluvený s Izabel na dvě hodiny a už
je 14:03!
Hans:
Co kecáš? Teď jsem na řadě já a mám napsat Monik.
Karl:
Monik je „online“?
Hans:
Je online, „lognula se“ a už si to zobrazila. Teď čekám,
co napíše… (sledují papír) Ha! Vidíš? Už jsou vidět ty tři tečky… (potichu a napatě očekávají odpověď) To zas bude nějaká slohovka…
Karl:
Hele než ona to dopíše, tak já si stihnu mezitím
powürstovat s Izabel.
Hans:
(Diví se) Powürstovat?
Co to sakra je?
Karl:
To je nějaký ten tvůj salámový výraz. Popárkovat ji,
nebo něco v tom smyslu.
Hans:
Poklábosit, to si s ní můžeš někdy jindy.
Každou chvílí očekávám odpověď.
Karl:
Slyšel jsem,
že tě shání velitel a očekává hlášení.
Hans:
Počkej
chvilku… jen se odhlásím…
Velitel: (je
mimo v zákulisí a křičí)
Leutnant Hans Kroll!
Karl:
Ja herr Kommandant!
(Hans utíká, Karl vyhlíží, až odejde, vytáhne papír
z přístroje a čte)
Tak ukaž, co si to píšete… labutinky… hm, tak to si
poslechněte: (divákům)
13:30; „AHOJ.“ To píše? Hanz.
Monik: „AHOJ“
Zase Hanz: „JAK JE?“
Monik: „FAJN, CO TY?“
Hanz: „FAJN.“
13:35; Hanz: „NO JA UZ MUSIM JIT, TAK ZATIM AHOJ.“
Monik „CAU.“
Slyšeli jste to jo? To je ale, jak se říká, „romeo-antik“
co? Ten si ani neškrtne, až dojedeme do Paříže. (odhodí papír) A to prý bude brzy!
Cesta nám uteče jako voda. Prý nám Pařížané vysadili podél cest stromořadí, aby
nám nesvítilo slunce do očí. To je od nich hezké že? Berou porážku opravdu
sportovně, to se musí nechat.
(Hledá a najde další papír. Čte dál)
13: 37; Velitelskému štábu: Pozice držíme. Noční
nálety RAF, zasáhly jen falešné latríny svými falešnými bombami
s výsměšnými omalovánkami, kde Führer vypadá jako šedá krysa s knírkem. Ztráty:
deset falešných latrínových střech, takže během falešného deště není o falešné
splachování nouze, dále půl roličky falešného hauser papíru a tuna pravého,
zničeného spodního prádla, jež byla vinou hlasitého dopadu bomb znehodnocena selháním
nervů, některých vojáků. TO BYLA NOC! (vytáhne
další papír)
13:47? To je nějak dlouho od posledního zápisu. Co
tady jen dělal? Tady je další papír! Tak pokračujeme.
13:42 „TAK KONECNE MA NEJDRAZSÍ, MUSEL JSEM NAPSAT
TY BLBOSTI PREDTÍM, ABYCH ODRADIL KARLA SI CÍST DALSÍ LISTY!“ Na
Monik píše: „NEMOHU SE DOCKAT, AZ OCHUTNAM TVUJ
SLADKY CROISSANT! MON AMOUR!‘‘
(Dává si nohu přes koleno)
Hanz: „MON SERÍ, TESIM SE, AZ SPOLU ROZMAZEME PATE A
JA PONORÍM SVOU NABERACKU HLUBOKO DO TVE „VUISSISOAR“.“ „Merd“ ten má ale
kliku.
Hans: (vyběhne)
Sbal to! Schovej to! Jde sem velitel na inspekci!
Karl:
Sakrblé!
(Oba svými těly kryjí stroj)
Velitel:
(Velitel má na saku obrovskou medaili, pochoduje
kolem stolu, K. a H. zatímco salutují, cupitají do stran, podél velitele, aby
zakryli otevřený kufr Enigmy.)
Pozor! Vojáci byli jsme upozorněni, že Britové se
domlouvají na vylodění ve Francii společně s Američany! Zachytili jste
jejich depeši, určující místo vylodění, včas?
Jestli ne, půjdete před vojenský soud!
Hans:
ANO, ZASTIHLI, DESIFROVALI, VSECKO ZKONTROLOVALI A
VIME TO ZE?
(kývne na K.)
Karl:
Co? No jo! Víme!
Kača:
Tak to přečtěte! (Hans
vezme čatovací papír) No tak odkud
nás napadnou?
Karl:
(Zoufale hledá v papíru klíčové slovo, které by
mu pomohlo odpovědět)
ZEZADU! (H.
se chytá při pohledu na list za čelo)
Kača:
ZEZADU? To
znamená (Otevře svůj
zápisník, hledá kód) Západ! Určitě
se vylodí na někde západním pobřeží! (Odejde,
křičí)
Heinrich! Alarm!
(zhasly světla a je slyšet syréna)
Obraz
2.
O
pár měsíců později. Okupovaná Francie, někde v Bretani.
Hans: (čte,
to co zrovna píše Monik)
Taky mám rád psy, dvojtečka, pomlčka a závorka!
(Zvuk odeslání. Čte si odpověď)
JAK VYPADAS?(zamyslí se, podívá se na sebe) hm… 190 centimetru,
modré oči, blond vlasy, 70 kilo, atletická postava (Zvuk odeslání, mračí se na odpověď a
přemýšlí.) … 21 centimetrů –
(vchází Karl nese globus. Hanz uraženě mění papír a
začne psát hlášení)
Karl:
(odkládá si věci)
Čau, zrovna jsem posalámoval s kluky co dělají
operátory s vojenskými mapami u plukovníka Von Scheinmanna. Řeknu ti, jsou
to pěkní nýmandi, spletli si Krétu od zaschlého fleku z fazolové polévky!
Hans:
Velitelskému štábu: Nehoda zásobovacího vlaku. Včera
večer v 18:42. Závada na vagónových dveřích způsobila, že se za jízdy
dveře otevřely a na koleje spadla dodávka knedlíků do polní kantýny. Naneštěstí
byly tyto bodré knedlíky tužší než pancéřování Tigeru, tudíž došlo k nešťastnému
vykolejení vlaku…
(Pokračuje ve psaní, Karl se na něj dívá,
snaží se získat jeho pozornost)
Karl:
Co je? Ty se mnou furt ještě nemluvíš?
Hans:
Pořád nemůžu uvěřit, že sis pročítal moji
korespondenci s Monik. Jedná se o soukromou věc jen pro naše oči. Co to
máš?
Karl:
Hansi, toto je globus. Tam je zaznačen celý svět.
Vidíš? Toto je Německo.
Hans:
Ano, to je naše Říše!
Karl:
Ano a tu je Itálie a Japonsko, naši spojenci z OSY.
Hans
Japonsko je také s námi, vlastně! To jsme na
tom dobře. A co je tady toto obrovské červené?
Karl:
To je Rusko.
Hans:
To jsou taky naši spojenci, že?
Karl:
Už prý ne. Asi se urazili potom, co jsme je napadli.
Dívej, tohle jsou zase Spojené Státy Americké.
Hans:
Ti jsou taky proti nám?
Karl:
No ti taky. Tohle je Indie a ta patří Velké
Británii, ta je taky proti nám. Vidíš tohle? Tohle je Afrika tu mají taky pod
palcem Briti a Francouzi. Tohle je Austrálie, ta je taky Britská, tohle Kanada
ta je taky Britská. Ti všichni jsou proti nám.
Hans:
A tady to druhé veliké modré?
Karl:
To je Čína Hansi, ta bojuje proti Japonsku, takže
jsou taky proti nám.
Hans: (Hans
se na globus nevěřícně dívá)
Karle a viděl už ten tvůj glóbus někdy Vůdce? On
snad ani neví, kdo všechno proti nám stojí! Co sakra čeká proti takové přesile?
Karl: (Vytáhne
papír z Enigmy)
Dívej, další depeše!
Hans:
Ukaž! To není depeše, píše mi brácha.
Karl:
Ty máš bráchu, jo?
Hans:
Jasně, dělá v Protektorátu Čechy a Morava na
ministerstvu námořnictva.
Karl:
To má dobrý… ale jak může mít Protektorát
ministerstvo námořnictva, když nemá moře?
Hans:
Hele, když my může mít ministerstvo spravedlnosti…
Karl:
To je pravda. Ale pořád to má lepší než my, nebo můj
brácha.
Hans:
Ty máš bráchu jo?
Karl:
Jasně, je na ruské frontě.
Oba K+H :
Chudák.
Karl:
To jo, ale patří mezi ty nejlepší odstřelovače. Prý
překonal i finského Simohu Häyhäo, kterému se říká Bílá Smrt. Brácha říkal, že
denně zastřelí přes 50 sovětských střelců!
Hans:
Fakt jo? A jak poznal, že to jsou sovětští střelci?
Karl:
Mají to napsáno na přilbách. (ukazuje) ,,SS - Sovětští střelci!,,
Agent 002:
‘Morning boys! Teda vlastně GUTEN TAG, Já jsem váš
nový kolega Francis … teda vlastně Fritz… Fritz Deutchmann!
Karl:
Fritz Deutchman, to je ale blbé jméno. Ahoj, já jsem
Karl a tohle je Hanz.
Agent 002:
Nice to meet you- teda „těší mě!“ (Nervózně se směje)
Hans:
Ty ale nejsi Němec, že? Poznávám, že máš nějaký
divný přízvuk.
Agent 002:
Yes, pravda, jsem ehm… z Holandska, z člen
holandské fašistické strany! HEIL REMBRANT!
Karl:
Jakej Rembrant?
Agent 002:
No tak… vy máte malíře, tak my máme malíře. ANYWAY! Prý
máte volno, mám za vás hlídat Enigmu a budu si u toho číst MEIN KAMPF!
Karl:
No stejně mi vyhládlo. Co ty?
Hans:
Dal bych si wienerschnitzel!
Karl:
Nevíš co je to ten Mein kampf?… (odchází)
Agent 002:
Blbečci ti skopčáci (vytáhne
jejich papíry) Croissant! …
To bude asi Francie… Naběračka… to by mohlo být vojsko - Vušisoá? To by mohla
být moje milovaná Anglie! OH MY GOD! Musím okamžitě varovat jeho Veličenstvo! LONG
LIVE THE KING!
(Uteče s Enigmou, )
Obraz 3.
Konec války, kdesi v Německu.
Velitel:
Schnell! Američané jsou tu za chvíli!
Hans:
No Rusové ještě dřív! Co budeme dělat! Pomoc! (dává si cedník na hlavu)
Velitel:
Kde jste kdo! Pomoc! Všichni tady umřeme! (běhá kolem stolu)
Karl:
KURVA TICHO! ŽÁDNOU PANIKU! To je naprosto
jednoduché (Svléká si
uniformu)Necháme maršála
tady a utečeme do Paříže, ty za Izabel a já za Monik.
Hans:
Počkej, Monik je snad moje ne?
Karl:
To máš teď jedno!
Anna:
(vběhne s puškou, mluví tvrdým ruským
přízvukem)
Stát! Nikdo ani gnout! Jste našimi zajatci!
Karl a Hanz:
TY BLÁHO, TO
JE ŽENSKÁ!
Anna:
Já ti dám ženská, ty skopčáckej, šovinistickej srabe!
Ja tavaryškině, Anna Antonovna! Tavaryš Generál?!
(Přijde ruský generál, má na sobě 5 obřích
medailí a láhev vodky)
Generál:
CHARAŠO Anna! Ja nadalej buděm piť vodku! I ty
zapisuj zajatce, „KAK ANI ZAVUT?“ a podobně!
(Přihne si!)
Anežka:
KAK TIBJA ZAVUT?
Velitel:
Was?
Anna:
Já píšu WAS…
KAK TIBJA ZAVUT?
Hans:
WAS??
Anna:
Á bratja Wasovci! CHARAŠO! Kak tibja zavut?
Karl:
WAS???
(Anna mu vlepí silný pohlavek, Karl brečí)
Karl:
WARUM!¨
Anna:
Hans a Karl:
Jakou zas odpornost? (ukazují na velitele) Tuhle
odpornost?
Anna:
Tu vaši, skopčáckou vlajku!
Hans a Karl:
JO TUHLE ODPORNOST!
(sundávají vlajku)
Karl:
To je jiná!
Hans:
To jste měla říct hned!
Karl:
Já už si říkal. Co má slečna na mysli.
Anna:
Charašó, dáme tam tu naši vítěznou! KRÁSNOU
SOVĚTSKOU! (vyvěsí
sovětskou)
Karl:
No, když se na to tak dívám…
Hans:
Já tam moc zas velký rozdíl teda nevidím… (popochází spolu a drží se za ramena)
Karl:
To bude asi tím, že v tom žádný rozdíl moc není!
Anna:
Što ty zkazal?! Odchod ty skopčáckej srabe!
Ruky věrch!
Obraz 4.
Zajatecký
tábor Rudé armády. DODĚLAT
Karl:
Hansi.
Hasni! HANSI!!!
Hans:
Co? Co je?
Karl:
Jsi vzhůru?
Hans:
Jo… jo.
Karl:
Taky nemůžu usnout. Pořád na ni musím myslet.
Hans:
Na koho, prosím tě?
Karl:
Na Izabel přece! Je někde v Paříži a už ji tam
beztak nahánění američtí hejzci. Už vidím nějakého nagelovaného yankeee jak
říká: „Nechceš se podívat, jak vypadá můj Spitfire uvnitř?“
Hans:
A co s tím chceš dělat? Jsme v ruském
zajetí, konec války je za chvíli tu a Paříš je od nás několik set kilometrů.
Karl:
Utečeme!
Hans:
Ty ses zbláznil! Jak? Jsme obklopeni tisíci chrápajícími
opilci se samopaly bez nábojů, kteří akorát umí tancovat kozáčka… Máš recht, to
nebude těžké… Dostaneme se do Paříže, vezmeme ty naše holky a pak společně
odfrčíme do Ameriky. Budu nejlepším elektrikářem v Bostonu!
Karl:
Já se konečně
naučím hrát na kytaru a budu hrát jazz. Tak jdeme!
Generál: (v
pokročilém stádiu opilosti)
Kam jdu?! Em - Jdete?!
Hans:
Pro vodku, už všechna došla.
Generál:
Što? Tady máš peníze a běž! Rychle! Kup co nejvíc
můžeš!
Karl:
To je blbec. Víš jaká je nejsmutnější sovětská
písnička, kterou si zpívají vojáci? „Nikdě vódky nenasol“
Monik:
Bello, tohle je už 10. zajatecký tábor, který
obhledáváme. Co když je zabili? Nebo hůř, co když utekli s jinými?!
Izabel:
Moni, můj Karl by nikdy neutekl.
Karl:
Izabel? Izabel, to jsem já Karl!
Monik:
Hansi jsi to ty?
Hans:
Monik, drahá. Moje sladká Monik - ehm… na profilovce
jsi vypadala jinak!
Izabel:
Ty že máš metr devadesát?
Karl:
Tou šlichtou, kterou nás krmili, jsme se zmenšili.
Hans:
A ztloustli!
Karl:
Izabel
miláčku, utečeme spolu do Ameriky, co říkáš?
Hans:
Monik, říkalas, že máš ráda Jazz a Amerika je
jazzový ráj plný možností! Tady to smrdí benzínem, válkou a vodkou.
Karl:
Budeme mít
psa a dům s bílým plotem.
Obě:
Tak teda
dobře! (skočím jim do náruče a utíkají)
ZASLOUŽÍ DODĚLÁVKU
Komentáře
Okomentovat