Přeskočit na hlavní obsah

Návrat králů - divadelní hra

NÁVRAT KRÁLŮ
Divadelní hra určená pro Šermířský historický spolek Viator


Bitevní pole, kde došlo nedávno ke střetů vojsk Jihu a Severu. Rytíř Jihu - Záviš z Flaškejna kráčí sem a tam . Obchází mrtvé, hledá svého krále na bojišti. Přichází Rytíř Slávek z Pakonic.

Záviš z Flaškejna:
Všude jen přízraky a temné stíny vidím, nikde však – dobří lidé ze Severu, neviděli jste zde zraněného Václava, mého krále? … Nevíte, nebo jen mlčíte? Zdá se vám naše válka nespravedlivá? V čestné bitvě jsme se zde utkali s vašim králem Karlem! Ač nerozhodná bitva byla, mír vám přinesla. Tak povězte, neviděli jste zde našeho krále? Rozčílen Najdu ho sám!
Slávek z Pakonic: Hrozivým hlasem.
Stůj! Co pohledáváš tady, sám mezi padlými? Mluv, sic pohltí tě peklo Jižane! Tak mluv!
Záviš z Flaškejna:
                Je po bitvě, nemá cenu se zde bít. Raději mi pomoz, nebo se kliď z cesty pane-
Slávek z Pakonic:
Slávek z Pakonic, jméno mé. Rytíř krále Karla ze Severu. A tys nepřítel mého krále, stejně tak jako jsi i můj. Jako dvounohý vlk obcházíš padlé na bojišti, určitě abys je oloupil! Tasí meč
Záviš z Flaškejna:
Urážej si, jak chceš, Pako ze Slávkonic, já jsem Záviš z Flaškejna rytíř Václava, krále z Jihu. Nebiji se s opilými a raněnými, hledám -
Slávek z Pakonic:
                Spravedlivou smrt? Tak to jsi tu správně loupeživý Flaško!
PRVNÍ SOUBOJ, ZÁVIŠ MÁ PROTI VZTEKLÉMU SLÁVKOVI NAVRCH A ODZBROJÍ HO.
Slávek z Pakonic:
                Vyhrál jsi. Nuže dokonči, proč jsi přišel!
Záviš z Flaškejna:
                A proč si myslíš, že jsem tady?
Slávek z Pakonic:
Abys dorážel raněné a unavené muže Severu. Konej, jak ti svědomí velí, a ukonči můj život. Snad mi bude odpuštěno, že jsem nesplnil svůj úkol.

Záviš z Flaškejna: S křikem naznačí, že poraženého doráží, ale na poslední chvíli zabodne meč do země, podávaje Slávkovi paži.
                Také jsem byl poslán s úkolem, ale vznešenějším než si myslíš, rytíři Slávku. V bitevní vřavě se               ztratil náš král Václav. Mou povinností je abych jej přivedl zpět, ať už raněného nebo –
Slávek z Pakonic:
                Mým úkolem je také najít našeho krále Karla. Během střetu našich vojsk s vašimi kamsi             zapadl a od té doby ho nikdo neviděl.
Záviš z Flaškejna:
                Ke střetu muselo dojít nedaleko tohoto místa –
Slávek z Pakonic:
Pak tedy spojme své síly a hledejme své pány a krále. Zapomeňme alespoň na tento den vzájemné nepřátelství. Oba naše úkoly jsou vznešené a bude-li              při nás osud stát, své panovníky opět nalezneme a budou zdrávi, snad jen trochu otřeseni.
Záviš z Flaškejna:
Doufám, že tím neporušuji přísahu, ale dobrá. Někde tady musí být oba naši králové… Tady! Když byla vaše úskočná pěchota tlačena zpět, vyslali jste svou zpropadenou jízdu a napadli nás na křídlech. Někde tady –
Slávek z Pakonic:
Byl jsem jedním z jezdců, a pokud si pamatuji tak vaši bídní střelci nedbali, že v houfu bojujících mají své vlastní muže a nebáli se pouštět nekonečné salvy, jež rozsívaly smrt po poli.
Záviš z Flaškejna:
Zoufalé časy volají i po drastických činech. Kdyby vaši sabotéři neznehodnotili naše zásoby,
                byli bychom schopni bojovat v plné síle a nemuseli bychom úskokem obětovat pěchotu, která vás vlákala do pasti.
Slávek z Pakonic:
Jakmile salvy přestaly, přijela vaše jízda. V ní jsi jako rytíř musel být i ty. Mrzačili jste nás. Na našich koních, které jste ukradli poddaným ze Severu, stejně jako dobytek, drůbež a zrno!
Záviš z Flaškejna: rozčílen
Pokud vím, byli jste první, kdo začali okrádat pocestné na našich cestách a plenit Jižanské vesnice a osady!
Tasí meč
DRUHÝ SOUBOJ, SLÁVEK MÁ PROTI ZÁVIŠOVI NAVRCH A ODZBROJÍ HO.

Záviš z Flaškejna:
                No tak na co čekáš, Slávku z Pakonic? Urazil jsem tě, čest ti velí mě skolit!
Slávek z Pakonic:
Čest mi velí ušetřit toho, kdož čestně porazil a ušetřil i mne. Záviši, je jedno kdo válku začal,     nepravosti se děly na obou stranách. V právu není nikdo, neboť si žádat taková jatka, kvůli nešťastným událostem… Válce šlo ještě zabránit a sjednat pořádek… Nyní může být mír, jen     potřebujeme naše krále, aby jej zjednali a –  
V prachu spatří válet se zlatou korunu. Zvedne ji a začne čistit.
Královská koruna, leč nepatří Karlovi. Jeho nesla zlatou Orlici.
Záviš z Flaškejna:
                Ta je mého krále Václava. Stříbrná lvice jeho rodu. Musí být někde poblíž. Pomoz mi Slávku, já               pak za to žes ušetřil mne, pomohu tobě dále s hledáním.
Vítek z Kradberku: Vběhne na scénu a bere si korunu.
                Stříbrná jo? Ukaž? - Dík! Okusuje kov a dívá se přes slunce
To bude stříbro. Tak díky vám kolegové rytíři, že jste mi pomohli a běžte dál, tady mám fleka já!
Záviš z Flaškejna:
                Jak se opovažuješ? To je koruna Václava, krále Jižního království!
Vítek z Kradberku:
Podívejte se pane rytíři, teď je mu už stejně na nic! Proč by nemohla jít k někomu, komu pomůže více? Jemu to zdobilo lebku, jiným to nakrmí žaludek.
Záviš z Flaškejna:
                Zloději, prevíte, lotře! Tasí meč
                Za tahle neuctivá slova tě rozpárám od temene k tříslům a předhodím tě mrchožroutům!
SOUBOJ ZÁVIŠE A VÍTKA, VÍTEK NAD UNAVENÝM ZÁVIŠEM ZVÍTĚZÍ ALE KONEČNÉMU ÚDERU ZABRÁNÍ SLÁVEK
Vítek z Kradberku:
                Velice čestné, bojovat dva proti jednomu.

Slávek z Pakonic:
Ty vyprávěj o cti, když bojuješ s unaveným rytířem, jež prošel nedávno bitvou s mnoha zraněními! A vůbec! Kdo jsi, ty drzý ničemo?
Vítek z Kradberku:
Rytíř Vítek z nedalekého panství Kradberku, na jejímž území jste svedli bitvu. Pouze si zde vybírám penále, cla, daně, poplatky, úroky a úroky z úroků za devastaci, jež jste na tomto poli provedli.
Slávek z Pakonic:
Já věděl, že tě znám! Jsi Vítek z Kradberku.

Vítek z Kradberku:
No ty máš postřeh!
Slávek z Pakonic:
Není to tak dlouho, co již nejsi rytíř! Král Karel tě tvého titulu zbavil poté, co jsi podkopal jeho čest a pošpinil jméno celého království. Jsi jedním z těch co bez svolení a vyhlášení války plenil vesnice Jižního království a přepadal kupce, vše jen pro vlastní obohacení.
Tasí meč
Je mou povinností, tě, jménem Karla, krále Severu, jednou pro vždy zbavit života.
SOUBOJ SLÁVKA A VÍTKA, VÍTEK NAD UNAVENÝM SLÁVKEM ZVÍTĚZÍ ALE KONEČNÉMU ÚDERU ZABRÁNÍ ZÁVIŠ KDYŽ NALEZNE DRUHOU KORUNU
Záviš z Flaškejna: Ukazuje prstem k zemi
Koruna ze zlata!
Vítek z Kradberku: Nechá Slávka být a hledá korunu
                Kde?
Záviš z Flaškejna: Zvedá korunu ze země.
                Zlatá orlice rodu tvého krále, Slávku.
Vítek z Kradberku:
                Tak tu si beru, s dovolením – díky. Už vidím ty hřejivé kožešiny a cítím hrdlo chladící víno.
Slávek z Pakonic:
                Co jen může vést rytíře k takovýmto tužbám?!

Záviš z Flaškejna:
                Věčná hanba ti, Vítku – kdysi rytířem, nyní prachsprostým lapkou jsi!
Vítek z Kradberku:
Ne nadlouho, hlupáci. Tím že jste se navzájem se svými králi vraždili, navzájem jste se oslabili, pomohli jste tak sousedům z Východu a Západu aby se nabažili na vašich ubohých královstvích. Král Karel, kterému jsem kdysi sloužil, se obklopoval slabými hlupáky a vsadím svou kůži, že tvůj král Václav činil taktéž, Záviši.  Mně a spousta jiných chudých rytířů, kteří neměli přízeň našich králů, západní a východní nepřátelé zaplatili, abychom vyvolali válku mezi vámi! A podařilo se, Sever si vezme Východní království, Jih dostane Západ a já dostanu spousty zlata, statků a území!
Slávek z Pakonic:
Ne dokud tu jsme my a žije v nás trocha rytířství!
ZÁVĚREČNÝ SOUBOJ ZÁVIŠ SE SLÁVKEM PROTI VÍTKOVI, OBA HO SPOLEČNĚ NAKONEC DOKÁŽÍ PŘEMOCI A VÍTEK LEŽÍ ODZBROJEN PŘI ZEMI
Záviš z Flaškejna:
                Je konec, vzdej se!
Slávek z Pakonic:
                Karel! Můj král zde leží! Hle a vedle něj Václav, tvůj král, Záviši. Oni jsou mrtví – oni se…
Záviš z Flaškejna:
                Drží se za pravice jako staří přátelé, kterými bývali kdysi.
Slávek z Pakonic:
Zdá se, že v poslední chvilce prozřeli a vše si odpustili. Snad je toto vzkazem, ať nepřetrháváme přátelství mezi našimi vlastmi. Zde je pohřbíme a koruny doneseme zpět mladým princům. Jejich vláda i toto pole bude odkazem jejich mrtvých otců. Zrádce Vítek i ti ostatní budou ztrestáni, jak zasluhují. Jeho panství se stane společným územím našich zemí, kde budeme zasedat k přátelským i spojeneckým rozpravám. Ať je nám to poučením.
Záviš z Flaškejna:
Věčný smutek a žalost Severu i Jihu, od břehů jižních smaragdových moří až k štítům severních hor. Zbořená města, nářek žen a hořící lesy, jež do nocí planou jak pochodně mohyl. Věž vysokou postavte, ať skryje mrtvé ty kosti, pohřběte na tomto místě dva přátele Václava a Karla, zanechte je studené zemi, zde na hranicích vlastí, které milovali a za ně také padli. Ať je nám to poučením.

Překříží meče ve vzduchu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Teorie a praxe oligarchického kolektivizmu.

TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU  Emanuel Goldstein


Kapitola I.  Nevědomost je síla


Kapitola I. 

 Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole. Dělili se ještě dál, byli nazýváni různými jmény a jejich poměrný počet, jakož i postoj jedněch k druhým se měnily v průběhu věků; ale ve své podstatě se struktura společnosti nikdy nezměnila. Dokonce i po obrovských převratech a po zdánlivě neodvolatelných změnách se vždy znovu prosadil stejný model, tak jako se gyroskop vždy vrátí do rovnováhy, poté co se vychýlil daleko na jednu nebo druhou stranu.

 Cíle těchto tří skupin jsou naprosto neslučitelné. Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkroušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život – je zrušit všechny rozd…

Fantasy vtipy

Hřimdibádův cestovní almanach  fantasto-taškařic Pro veselé družiny, výpravy a expedice
Baví se dva trpaslíci.
První: "Tož asi začínám vidět dvojtě."
Druhý vytáhne z kapsy jeden zlaťák a povídá: "Hen tu máš ty dva zlaté, co jsi mi půjčil minulé téden."

Přijde trpaslík do hospody a uvidí jiného, jak do sebe kopne panáka a za chvíli mohutně zařve ÁÁÁÁÁÁÁÁÁRRGGH. 
"Dám si to samé, co pije hen ten ogar," kývne na hostinského.
 Ten před něj postaví panáka a nalije mu na čtyři prsty temně rudé tekutiny. Trpaslík do sebe pití bez mrknutí oka kopne a mlaskne.
 "Tož nic moc teda. Kolik koštuje?"
"10 zlatých."
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁRRGGH!!!!"

Čerstvě oženěný trpaslík se ptá zkušenějšího trpaslíka:
"Jak dlóho trvá, keď doma přinutíš žensků mlčeť?"
Trpaslík na to:
"Tož to ja bohužel nevím, jsu ženaté sotva dvě stě let."


V trpasličí domácnosti povídá trpaslice trpaslíkovi: "Já bych chtěla k výročí mithrilové hrnce..."
Trpaslík…